Martinská 2, 301 00 Plzeň
Telefon: +420 378 033 351
Email: pomahajiciplzen@plzen.eu

Plzeň první, Plzeň multikulturní...

Ve dnech 17. a 18. září 2009 se v prostorách plzeňské radnice uskutečnila v historii 1. Celostátní konference statutárních měst, jejímž iniciátorem byl Odbor sociálních služeb Magistrátu města Plzně a ústředním tématem byla problematika osob migrujících za prací - Integrace cizinců na úrovni samosprávy.
Představitelé statutárních měst ČR, pozvaní hosté z řad poslanců a senátorů – mezi nimiž nechyběl poslanec JUDr. Jiří Pospíšil, ani senátoři Ing. Jiří Šneberger a Ing. Jiří  Bis, zástupci zainteresovaných ministerstev a dalších participujících institucí, včetně neziskového sektoru, se v rámci uvedeného setkání zabývali zásadními otázkami problematiky cizinců a možnými integračními nástroji.
O co tedy vlastně šlo?
Plzeň eviduje na svém území aktuálně zhruba 14 000 cizinců, kteří k nám ze států EU, ale především ze 3. zemí přicházejí za prací. Zmíněné statistice početně dominují Mongolové, Ukrajinci, Vietnamci, kteří za vidinou ekonomicky lepší budoucnosti odcházejí ze své vlasti, aby zakotvili zde, v metropoli Plzeňského kraje. Ne vždy se jejich představy naplní, v řadě případů díky nesolidnímu jednání personálních agentur zůstanou bez práce, bez prostředků, bez ubytování, bez perspektivy…
Konference byla „kulatým stolem“ a příležitostí pro diskuzi na téma stabilizace situace na úrovni samosprávy, odstranění bariér a případných xenofobních tendencí, optimální nastavení režimu společného soužití „domácích a hostů“.
Rezortní náměstkyně JUDr. Marcela Krejsová, která společně s ministrem vnitra Martinem Pecinou držela záštitou nad celou akcí, k tomu dodává: „Je nesporné, že naše budoucnost je spojena s cizinci – ať ji nazveme multikulturní, transformační nebo kosmopolitní. Oni přicházejí, aby se měli lépe, my je přijímáme, abychom se měli lépe. Bez cizinců nemá naše země šanci. Taková je realita. Naše slibná budoucnost souvisí s těmi, kteří k nám ze vzdálených zemí přichází za prací, mnohem více, než jsme ochotni si připustit. Buďme tolerantní, snažme se pochopit jejich mentalitu, neberme jim jejich kulturu a svébytnost, ale zároveň trvejme na tom, aby ti, kteří přicházejí pochopili, že vstupují do země, kde platí určitá neoddiskutovatelná pravidla, normy a zásady soužití. Ničeho více netřeba….“
Záměr uskutečnit společné jednání měst a institucí nad problematikou integrace cizinců jde ruku v ruce s momentem, kdy se Statutární město Plzeň stalo iniciátorem a spolutvůrcem pilotního projektu MV ČR zaměřeného na zmapování a systematický přístup k osobám migrujících za prací ze 3. zemí.
Problematikou cizinců se Plzeň zabývá kontinuálně již od roku 2005. Jako snad jediné město v ČR měla cílovou skupinu pod označením Cizinci zakomponovánu v projektu Komunitní plánování sociálních služeb a jako taková měla svůj pracovně-tvůrčí modul. Od února 2006 se pravidelně scházel tým „Cizinci“, tvořený zástupci široké plzeňské veřejnosti, zainteresovaných institucí a minorit žijících v Plzni: Bulharů, Ukrajinců, Vietnamců, Kazachstánců, Mongolů, Slováků.
To byl však rok 2006, poměrně klidné a bezproblémové období co se týče cizinců, jejich počtu a vyvíjených aktivit. Boom v podobě masivního přílivu migrantů a jejich nekontrolovaného pohybu na území města nastal v roce 2007. Žádné z měst v naší zemi nebylo připraveno na podobný fenomén, ale některé lokality byly aktuálním stavem donuceny věc řešit. Bezodkladně a účinně. Nečinnost a pasivita by se okamžitě vrátila migrací stiženému městu jako bumerang. Chyběla kontrola, nefungovala součinnost institucí, personální agentury i se svými poměrně nestandardními praktikami byly o krok a více před námi a mustr pro optimální řešení chyběl. Nebylo nikoho, od koho by Plzeň mohla v daný okamžik začít opisovat, neexistovala dobrá praxe, neboť obdobnou problematiku na svém území neřešilo dosud žádné srovnatelně velké město.
Cizinecká problematika ve městě začala nabírat na intenzitě – eskalující počet cizinců byl přímo úměrný stoupající křivce nárůstu kriminality ve městě. Zatímco v roce 2006 měla Plzeň evidovaných 895 cizinců, o rok později to bylo už 8 900 a v dubnu 2008 bylo ve 168tisícové Plzni cca 14 000 přihlášených cizinců (!) přičemž nejvyšší objem představovali cizinci ze 3. zemí (Vietnam, Bulharsko, Rumunsko, Mongolsko). Pracovní agentury z Brna, Prahy a Ostravy chrlily na objednávku průmyslové zóny Borská pole do Plzně stovky cizinců týdně (požadavek firmy Panasonic byl v té době aktuálně 10 000 pracovních sil!). S přílivem nepřizpůsobivých, společenských a kulturních norem neznalých Mongolů a jim podobných, vzrůstala adekvátně množina nepokojů, střetů, kriminálních činů. Nezanedbatelným faktem bylo i zvýšené zdravotní riziko nekontrolovaného pohybu těchto osob ve městě - zavlečení a šíření nebezpečných chorob, včetně otevřené TBC. Situace byla neudržitelná a tak se do nápravy vrhla Plzeň na vlastní pěst.
 Z iniciativy rezortní náměstkyně JUDr. Krejsové došlo ke společnému jednání se zástupci Ministerstva vnitra ČR a Služby cizinecké policie ČR, které odstartovalo pilotní projekt zaměřený na řešení problematiky cizinců na území našeho města. Za necelý rok tak  má Plzeň nejen zmapovánu situaci, průběžný monitoring vývoje, řadu vzdělávacích a informativních kurzů pro cizince, ale dala vzniknout i samostatnému Kontaktnímu centru pro cizince, umocnila součinnost s Cizineckou policií a realizuje řadu multikulturních aktivit ve městě.
Partner projektu, Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra České republiky ústy svého ředitele PhDr. Tomáše Haišmana k tomu dodává: „Plzeň je v otázce přístupu k integraci cizinců a zavádění inovativních integračních nástrojů vnímána jako vlajková loď. Rozhodně po právu – na začátku stála sama proti přílivové vlně, kterou se ctí ustála i přes poměrně dramatický rozjezd. V této zemi není město, které by v řešení cizinecké problematiky bylo dále než právě Plzeň.“
Vedoucí Odboru sociálních věcí Mgr. Alena Hynková závěrem říká: „Společné setkávání měst a obcí a vytvoření jednotné integrační strategie je žádoucí a nezbytné. I když Plzeň pořád funguje jako poradce a model, kde se řada aktivit a záměrů v řešení problematiky cizinců osvědčilo, nelze mluvit o trvalé udržitelnosti. Pochopitelně nás těší pomyslné prvenství i uznání z nejvyšších míst. Nicméně: kéž by se plzeňská verva a odhodlání stalo vývozním artiklem anebo alespoň nakažlivou záležitostí městům a obcím, které vnímají problém, ale mají poněkud obavy mu čelit samy. Tato konference je jim signálem, že samy nejsou a nezůstanou. Navíc se ukázalo, že co město, to zajímavý nápad, impuls, podnět – stačí jen sjednotit postup a spojit síly. V otázce integrace cizinců na našem území a včasných opatření totiž neplatí osvědčené Kdo nic nedělá, nic nezkazí…“
Po přínosné a velmi příznivě hodnocené akci v Plzni přebírá pomyslnou štafetu Statutární město Pardubice, které je vnímáno hned po Plzni jako město s emergentním projektem MV ČR, takže 2. Celostátní konference statutárních měst věnovaná cizinecké problematice bude napřesrok v režii města perníku.