O funkčnosti počítačových systémů na úřadech práce v souvislosti s výplatou nepojistných sociálních dávek diskutovala generální ředitelka ÚP ČR Marie Bílková v rozhovoru pro MF Dnes.
Ve funkci generální ředitelky ÚP ČR je Marie Bílková rok a říká: „Ani za tu dobu se nepovedlo napravit diletantské kroky, které provedli exministr Jaromír Drábek a náměstek Šiška“.
V úterý začne soud projednávat kauzu někdejšího náměstka Vladimíra Šišky z ministerstva práce a sociálních věcí. Žalobce jej viní z podplácení v kauze, v níž hrají hlavní roli počítačové systémy na úřadech práce. Jeho zatčením se po třech letech rozpadl tandem Drábek–Šiška, kvůli němuž se v Česku podařilo reformou - nereformou prakticky rozvrátit systém podpory nejchudších lidí.
Jak byste popsala stav Úřadu práce, když jste jej přebírala?
Jako opravdu smutný. I zvenčí bylo vidět, že úřady pod vedením pana exministra Drábka zcela rezignovaly na svou základní funkci a nenabízely práci. Zoufalá byla personální vybavenost. Třeba na správě majetku generálního ředitelství, která zajišťuje péči o majetek 519 úřadů, byli tři lidé.
Jak se to mohlo stát?
Pan ministr Drábek a jeho tým chtěli založit organizaci, která by se starala o majetek ministerstva a všech jeho složek. Měla vzniknout po reorganizaci České správy sociálního zabezpečení. Zaplať pánbu na to už nedošlo. Hlavní obětí se stal Úřad práce. I kdybychom jejich koncept přijali, tak je nemožné, aby nikdo neřešil, jak budou úřady fungovat do doby, než organizace vznikne.
V pobočkách se propouštělo...
Ano, nesmyslně se rušila pracovní místa, hlavně lidí z IT, což je pro výplaty dávek nemožné. V praxi se to řešilo tak, že zaměstnanci byli fiktivně zařazeni jako referenti, ale fakticky se starali dál o počítače.
Čili ani nevíte, jaké zaměstnance a na jakých pozicích máte?
Ano. A opět jde o informační systémy. Úřad práce má devět tisíc zaměstnanců a funguje bez IT systému pro personalistiku. Což je strašné. Byl sice nějaký projekt nazvaný Systemizace, k němuž jsme dostali jako bonus i informační systém pro personalistiku. Jenomže je to bonus a nemáme k němu licence. Takže tam nemůžeme nic upravit. Je nepoužitelný, protože je zjevně vyvinut pro ozbrojené složky. Tam například nezáleželo, jak náročnou práci člověk dělá, ale na velikosti pracoviště, a podle toho se odvíjel plat. Tak to mají vojáci, ne úřad.
Projekt stál 80 milionů korun, a to z evropských peněz, ne?
Ano, ale nemůžu k tomu víc říkat, protože je to taky jedna z věcí, které vyšetřuje policie.
Jaký to podle vás mělo celé smysl – výměna IT, nesmyslné projekty jako Systemizace a další?
Nedokážu říct, zda šlo jen o to, udat ten informační systém, nebo zda to mělo mít hlubší rozměr. Třeba ten, že je pak snazší přesouvat lidi z pozice na pozici a manipulovat s nimi. Rozhodně my teď, ve třetím tisíciletí, musíme používat excelovské tabulky a do nich zapisovat zaměstnance.
Kvůli chybějícím lidem došlo za Drábka k tomu, že jste přestali kontrolovat, jestli člověk, když žádá o dávku, nelže a nebydlí třeba na zámku. To trvá, že?
Je to obrovský problém. Ještě před tím, než sloučením vznikl jeden velký Úřad práce, jsme přišli o 2 000 lidí. Přitom nám byla přidána agenda, kterou dřív zajišťovaly obce. A v dalších měsících přicházely další agendy – třeba pěstounská péče.
Takže když si zažádám o dávku, dostanu ji bez kontroly?
Na kontrolu k vám přijdou zaměstnanci tam, kde existuje nějaké podezření ze zneužití. Jinak ta pravděpodobnost není moc velká. My ty lidi nemáme. Chybí nám 1 266 lidí. A to není tak, že řekneme dvanáct set a spokojíme se s polovinou. To máme opravdu spočítáno přesně na konkrétní práci. Hlavně kontroly v terénu. Když jsme jednali s ministry, tak jsme je vyzvali, aby přemýšleli i o jiném řešení. Třeba o novém přerozdělení kompetencí. Nebo o zjednodušení administrativy. Řešení však potřebujeme rychle, naši lidé jsou přetíženi.
Myslíte zkusit přehodnotit celou reformu dávek?
Je to opět důsledek diletantského rozhodování z doby pana exministra. Stát dobrovolně, a dokonce přes odpor obcí převzal novou agendu. A sám si pak podřezal větev. Nezajistil ani dostatek lidí, naopak úřady práce personálně podsekl, a nezajistil ani ty počítačové systémy, které by práci podpořily. Ty místo toho kolabovaly.
To poslední skončilo: způsob, jakým nefunkční počítačové systémy na výplatu dávek násilně zavedl Vladimír Šiška, odmítl antimonopolní úřad. Letos se výplata dávek vracela ke starému dodavateli OKsystemu. Jak to proběhlo?
Stálo nás to 39 milionů korun na přesčasech, ale zaměstnanci, kteří ty staré aplikace znali, se na návrat těšili. Je to tak uživatelsky přátelské, že i noví lidé byli schopni zaučit se jen za pomoci kolegy. Takže nenastaly problémy, které si mnozí pamatovali z doby před dvěma lety, kdy nové systémy nepracovaly. Ti lidé si zažili peklo.
Dá se zjistit, kolik bylo za tu dobu vyplaceno peněz zbytečně, omylem, nebo třeba třikrát?
Po pravdě nedá. Předně do těch „Šiškových“ systémů už nemá nikdo přístup, ty jsou vypnuté. Nedá se tam tudíž nic kontrolovat. A i kdyby se tam někdo dostal, tak tehdy měl do záznamů Úřadu práce přístup prakticky kdokoliv odkudkoliv a nezbyla po tom stopa. Takže už nic zkontrolovat nelze.
Další věcí, která patří k úklidu po exministru Drábkovi, je sKarta. Měla zemřít na jaře, podařilo se?
Zlikvidovali jsme sKartu tiše, aniž po ní někdo zaplakal. Ukončili jsme ji k poslednímu únoru. Nicméně my s tím budeme mít ještě administrativní práci, protože všechny dokumenty kolem ní máme povinnost archivovat. Což je zbytečná práce navíc. Každý den narážíme na věci, které s diletantismem tehdejšího řízení souvisí.
Z jiného soudku: je pravda, že přibývá útoků agresivních žadatelů o dávky?
Ano, jsou kraje, kde je ta situace strašná. Čárky si sice neděláme, protože slovní napadení ani nehlásíme. Ale co by se řešit mělo, tak přizpůsobit pracoviště těmto klientům. Stačily by minimální prvky bezpečnosti. Aby si mohli zaměstnanci pomoci nějakým tlačítkem. A bezpečné nejsou ani čekárny, kde se setkává opilec či feťák s matkami s dětmi. Opět je to důsledek diletantského přístupu, kdy nikdo nezhodnotil, co to udělá, převést nové dávky z obcí na nás.
Co říkáte na model služby pro domácnosti, že by nezaměstnaní pracovali u lidí doma a dostávali za to něco jako stravenky?
V mnoha zemích to funguje. Kolem nás existuje spousta prací, které nejsou udělány. Nejen u opuštěných seniorů, kterým nemá kdo umýt okna či posekat zahradu. Na jedné straně máme lidi, kteří tu práci potřebují udělat, a na druhé ty, kteří by mohli. Takže se spousta práce dělá načerno. To je typické na chalupě, kde soused sousedovi ostříhá jabloně za pár stovek.
Takže když budu chtít umýt okna, tak mi někoho pošlete?
Ty modely fungují tak, že nějaká organizace, což může být obec, dělá zastřešení. Školí nezaměstnané a garantuje zákazníkům, že člověk tu práci, kterou potřebujete, umí. A když chcete, aby vám někdo posekal zahradu, tak je požádáte a oni vám někoho pošlou. Něco zaplatíte, ale méně, než kolik to stojí obvykle. Rozdíl doplácí buď stát, či obec, podle toho, jak to kde mají nastaveno. Funguje dobře znalost místních: Frantu si na tu zahradu pozvete, protože ho znáte.
Drábek také změnil veřejnou službu – místo příplatku za ni dlouhodobě nezaměstnaní nedostávali nic...
Dobrá zpráva je, že ministerstvo připravuje změnu zákona o zaměstnanosti, aby se veřejná služba znovu mohla rozběhnout postaru, tedy s bonusem pro pracující nezaměstnané.
Zdroj: Mladá fronta DNES, 5. 4. 2014
