Česká republika je jedním z posledních evropských států, který nemá zákon řešící systém dostupného bydlení. Ve všech vyspělých zemích mají obce k dispozici byty pro lidi, kteří z nejrůznějších důvodů nejsou schopni dosáhnout na bydlení komerční. U nás se to týká především osaměle žijících seniorů, samoživitelek, zdravotně postižených, dětí z dětských domovů či mladých rodin s dětmi.
Zároveň dnes stát vynakládá na dávky na bydlení obrovské finanční prostředky. Téměř čtvrtina putuje do tolik problematických ubytoven, kde – s výjimkou nevelkého počtu ubytoven městských – končí v rukou obchodníků s chudobou.
Zdaleka ne všichni obyvatelé se tam dostali vlastním zaviněním. Řada z nich přišla o střechu nad hlavou v důsledku privatizace kombinované s machinacemi realitních kanceláří, které na jejich přestěhování do sociálně vyloučených lokalit dobře vydělaly. Většina zbylých tří čtvrtin dávek putuje do standardních forem bydlení, bytů nebo rodinných domů, kde se lidem nedostává peněz na energie či komerční nájem. V obou případech se to odehrává zcela mimo jakékoli rozhodování a vliv obce.
Základní princip chystaného zákona o sociálním bydlení je, aby to byly právě obce a města, které mají v systému sociálního bydlení hlavní slovo. Obce se rozhodnou, ve kterých domech či bytech budou všechny tři stupně sociálního bydlení provozovány: buď budou nemovitosti přímo v obecním vlastnictví, nebo obec uzavře smlouvu se soukromým majitelem, družstvem, církví či třeba s neziskovou organizací. Anebo si některé objekty postaví nově.
Obce budou moci investiční prostředky využívat ale především na rekonstrukce stávajícího bytového fondu nebo na pořízení nových bytů. A obce a města tedy budou hlavními příjemci dávek na bydlení.
Druhým základním principem je systém třístupňového bydlení, kdy první dva stupně budou automaticky podmíněny sociální prací s jeho uživateli. Pokud nebudou lidé sociální práci plnit, budou muset ze systému sociálního bydlení odejít. Naprostá většina lidí, kterým tento zákon pomůže, ale žádnou sociální práci potřebovat nebude – jen prostě potřebují dostupné veřejné bydlení, takové, jaké je naprosto běžné ve vyspělých zemích.
Zákon určitě nezlepší situaci v oblasti bydlení dnem, kdy vstoupí v platnost. V horizontu několika let by ale postupně měl zcela zabránit obchodníkům s chudobou, aby získávali tučné příjmy z dávek na bydlení.
Osvícené obce a města už dnes, v nynějších zákonných podmínkách, své vlastní systémy sociálního bydlení mají. Řada z nich ale na tuto pomoc svým občanům a občankám rezignuje. Zákon o sociálním bydlení zajišťuje střechu nad hlavou lidem, kteří na to komerční nedosáhnou. Protože střecha nad hlavou je základ, ze kterého se pak může leckdo už sám zvednout zpět do důstojného, spořádaného osobního i pracovního života.
Věřím, že tento zákon jako koalice prosadíme. Ostatně úkol navrhnout "řešení sociálního bydlení a předcházení bezdomovectví" je uvedený v koaliční smlouvě.
Zdroj: Právo, 1. 3. 2016
