Počet mužů, kteří chodí s dítětem na rodičovskou dovolenou, se sice od roku 2001 zdvojnásobil, ale pořád jich je méně než dvě procenta.
Loni odešlo na rodičovskou dovolenou zhruba 5200 mužů, což v porovnání s 301 tisíci ženami na rodičovské dovolené činí jen 1,7 procenta. Přesto lze při pohledu na statistiky z roku 2001 hovořit o posunu, tehdy šlo na rodičovskou 263 600 žen a 2100 mužů, tedy jen asi 0,8 procenta.
Podle Lenky Formánkové ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR je větší zájem o otcovské dovolené dán změnou vnímání tradičního postavení muže.
„Mění se norma, více mužů si volí roli pečujícího otce. Více je zdůrazňován význam času, který otec s dětmi tráví,“ vysvětluje Formánková.
Nicméně stále existuje pro muže více důvodů, proč na rodičovskou nejít. Jednak se většině nechce nabourávat tradiční představy, kdy role ženy je spojena s péčí a intenzivním mateřstvím, dokud jsou děti malé, přičemž rolí muže je spíše finančně zajistit rodinu. A to by z maximálního příjmu z rodičovské 11 500 korun povětšinou nezvládli.
„Pro mnoho rodin ztráta příjmu muže znamená výraznější ekonomický propad než ztráta příjmu ženy,“ sdělila Právu Formánková.
Rodič si může vybrat, jak dlouho chce zůstat na rodičovské, ale stát mu vyplatí maximálně 220 tisíc. Lidé s příjmem od 16 429 korun a výše mohou pobírat nejvyšší možný měsíční příspěvek 11 500 (do dvou let dítěte), zatímco lidé s nižší mzdou se musí spokojit s nižší měsíční částkou, a pokud chtějí vyčerpat veškerou dotaci, musí zůstat na rodičovské déle. Rodičovská se vypočítává od platu rodiče s vyšším příjmem. Průměrná mzda činí asi 25 tisíc hrubého.
Ženy v práci: opět na chvostu
Jak jsou ženy na trhu práce znevýhodněny právě kvůli rodičovské, bylo popsáno v mnoha studiích. Problém se točí v kruhu. Mladé ženy si těžko shánějí práci, protože se zaměstnavatelé bojí, že jakmile je vytrénují, odejdou na rodičovskou. Proto pak zastávají funkce, kde se s nimi nemusí počítat, nejsou motivovány, mají nižší mzdy. Po nástupu na rodičovskou se jim s roky strávenými v domácnosti zastaví kvalifikační růst úplně a kariérní vyhlídky jsou omezené. V Česku třeba čítá rodina běžně dvě děti, a pokud je mezi nimi rozdíl dvou let, může být žena na rodičovské třeba čtyři roky. Po návratu do zaměstnání běžně zůstane na stejném základu, zatímco kolegové opačného pohlaví už jsou dále. Proto jsou průměrně platy žen obecně nižší než u mužů na stejné pozici. A to je zase důvod, aby na rodičovskou šla žena.
Formánková se pozastavila především nad přílišnou délkou dovolené, kterou má za nevýhodu české rodinné politiky, protože zmizet z pracovního trhu třeba na tři roky má „zásadně negativní vliv na pracovní uplatnění“. Souvisí to ale také s nedostatečnou sítí jeslí a školek, kde by bylo o nejmenší děti postaráno. Formánková například připomíná graf z roku 2011, který ukazuje zaměstnanost žen ve věku od 20 do 49 let s dětmi do šesti let. V Česku měly tyto ženy práci jen z 35 procent, což řadilo ČR na předposlední příčku mezi dvaceti zeměmi Evropy.
Poslední bylo Maďarsko s 30procentní zaměstnaností, srovnatelně s Českem na tom bylo Slovensko; evropský průměr přitom činil skoro 60 procent. V Dánsku byla zaměstnanost žen s dětmi 82 procent, ve Slovinsku 81, v Nizozemsku 78, ve Švédsku 75, v Portugalsku 69 procent.
Zdroj: Právo, 27. 8. 2013
