Přestože si podle průzkumů až 80 procent Čechů přeje umírat doma, podaří se to jen asi pětině, a to většinou bez potřebné podpory. Většina lidí končí život v odděleních LDN, nemocnicích či v ústavech. Česku chybí podmínky pro dožití v soukromí.
„Velkou výzvou pro ministerstvo práce a sociálních věcí, ale zejména pro resort zdravotnictví je zajištění dostatku kvalifikovaného personálu, který bude adekvátně ohodnocen. Jinak terénní hospicovou péči ani péči pobytovou nelze rozvíjet,“ sdělil Právu mluvčí ministerstva práce Petr Habáň.
Pomoc zajišťují specializované týmy mobilních hospiců, jenže jich je málo a jejich služby zdravotní pojištění nepokrývá.
V jejich péči končí životní pouť jedno procento umírajících. A lidem na konci života není určen ani jiný příspěvek, takže mnohé rodiny poslední službu svým blízkým mohou poskytnout jen těžko.
Všeobecná zdravotní pojišťovna letos zahájila zkušební projekt, který má zmapovat náklady terénní práce. Výsledky budou známy na jaře, pak se ukáže, zda lze službu hradit z pojištění.
Nižší náklady
„Zatím to testujeme, ale očekáváme, že tato služba bude nepatrně nákladnější než péče v kamenných hospicích. Důvodem jsou náklady spojené s dopravou pracovníků mobilních hospiců za klienty či náklady na zapůjčení přístrojů klientům,“ řekl Právu mluvčí VZP Oldřich Tichý.
Na druhé straně by tyto náklady mohly být celospolečensky nižší než péče v ústavech.
Obor paliativní péče, který se zabývá právě péčí o umírající, je však v Česku poměrně neznámou disciplínou a na lékařských fakultách se moc neučí. Ale to se může změnit.
Chybí i vzdělání
Podle psychologa a ředitele Centra paliativní péče Martina Loučky potřeba mobilních hospiců se stárnutím obyvatelstva stoupne, protože kapacity nemocnic nebudou stačit.
Většina lidí chce umírat doma
I zahraniční zkušenosti prý dokazují, že se paliativní péče vyplácí.
„Pokud s pacientem otevřeně komunikujete o tom, jakou má prognózu, a on zjistí, že není moc dlouhá, tak si může vybrat: buď chce zbytek života strávit intenzívní léčbou, která je zároveň velmi nákladná, anebo v domácím prostředí v péči zaměřené na kvalitu života, která je mnohem levnější. Častěji si vybere druhou cestu,“ řekl Právu.
Tým mobilního hospice Cesta domů zahrnuje lékaře, zdravotní sestry, sociální pracovníky, psychology a třeba i kaplana.
Klientům jsou k dispozici nepřetržitě a starají se i o pečující. Každý rok pomůže 190 umírajícím, dalších dvě stě však musí odmítat. Provoz si zajišťuje z grantů, milodarů a z peněz od klientů a jejich rodin. Ale nejde jen o peníze. Chybějí také lékaři, kteří dokážou paliativní péči poskytovat. Podle Loučky je v České republice takových odborníků v řádu desítek a v nemocnicích na ně lze těžko narazit.
„Mají dovednosti z oblasti psychologie, komunikace, léčby bolesti. Hodně lékařů má třeba předsudky vůči léčbě opiáty, jež jsou pro léčbu bolesti v paliativní péči zásadní,“ popsal.
Existují například případy, kdy běžný lékař pacientovi s demencí, který občas křičí, předepíše léky proti neklidu. A až paliatr zjistí, že pacient trpí bolestmi, a začne je léčit.
Na západě to jde
Podle Loučky výzkumy třeba potvrzují, že lidé sice pokládají za důležitou léčbu bolesti, ale stejně tak je pro ně důležité například zachování důstojnosti a smyslu pro humor. Takže paliatři vědí, že nemohou všechny potřeby pacienta zvládnout sami.
Ve vzdělávání v oboru paliativní péče Česko v porovnání se západem kulhá. Vyučuje se jako nepovinný kurz na třech lékařských fakultách z osmi.
Naproti tomu v Německu musí každý medik absolvovat čtyřicet hodin kurzu paliativní péče. Mnohem víc lidí tam také zakončuje život v domácím prostředí.
Ale jejich nemocnice mají častěji i oddělení paliativní péče nebo mobilní týmy, které v nemocnicích působí, což v Česku neexistuje. V Anglii umírá doma až 45 procent pacientů. Paliativní péče je tu podstatnou součástí výbavy praktických lékařů. Fakulty na západě kladou také velký důraz na komunikační dovednosti.
Změny ve vzdělávání mediků by mohly dolehnout i do ČR. Jak řekla Právu mluvčí ministerstva zdravotnictví Štěpánka Čechová, resort doporučí fakultám uzpůsobovat výuku trendům a vědeckému vývoji.
Zdroj: Právo, 28. 11. 2015
