Přestože jsou nemocnice kvůli nedostatku sester nuceny omezovat lůžkovou kapacitu některých oddělení, pro systém často výhodnější alternativa v podobě domácí zdravotní péče není v České republice příliš dostupná. Podle zákona ji totiž mohou poskytovat pouze vysoce kvalifikované sestry, které však kvůli nízkému ohodnocení odborných výkonů ze strany zdravotních pojišťoven nedosáhnou ani na výdělky nemocničních sester. Fluktuace sester v tomto segmentu je pak už jen logickým důsledkem neoblomnosti zdravotních pojišťoven.
Domácí péče je na našem území poměrně nová a její rozvoj v postkomunistických zemích do jisté míry kopíroval ostatní porevoluční změny, mezi něž patřila i jistá snaha o deinstitucionalizaci zdravotní péče v případech, kde to bylo možné. V dnešní době poskytují vysoce kvalifikované všeobecné sestry zejména chronickým pacientům velmi široké spektrum odborných zdravotních výkonů. Domácí péče je určena dospělým i dětským pacientům všech věkových kategorií na základě indikace ošetřujícího lékaře – obvykle tuto péči předpisuje praktický lékař, ale na omezenou dobu si tuto službu může vyžádat i lékař propouštějící pacienta z nemocnice. Ve všech těchto případech je pak domácí péče pacientovi hrazena z veřejného zdravotního pojištění.
Problém, se kterým se však tzv. agentury domácí péče potýkají, jsou trvale nízké úhrady ze strany zdravotních pojišťoven, které již podle poskytovatelů nepokrývají stále rostoucí provozní náklady agentur. Poskytovatelé jsou tak nuceni nedobrovolně odmítat některé pacienty, což dále zhoršuje dostupnost tohoto druhu péče. Neuspokojivá situace z pohledu agentur domácí péče bude zřejmě trvat, neboť ani letos se zatím se zdravotními pojišťovnami nedohodly na takové úpravě stagnujících úhrad, která by umožnila udržet sestry v terénu a přijímat do své péče více pacientů. Dostupnost služby se tak bude pravděpodobně dále snižovat, přestože její potřeba i vzhledem ke stárnutí populace spíše narůstá.
O sestry v terénu je nouze
Zatímco na exodus sester z českých nemocnic zareagovala politická reprezentace navyšováním platů v lůžkových zdravotnických zařízeních, stejně kvalifikovaných sester v segmentu domácí péče se toto navýšení netýká. Tlak sester v domácí péči na finanční ohodnocení se ovšem ve světle navyšování platů ostatním nelékařům stále zvyšuje. Agentury domácí péče se ale kvůli nízkým úhradám a dalším limitujícím faktorům pohybují takřka na hraně nákladovosti a nemají proto příliš kde brát. Je třeba si uvědomit, že vysoce kvalifikované sestry dnes nemají sebemenší problém sehnat ve zdravotnictví jiné místo a proto velmi snadno a rychle z agentur odcházejí. Rozdíl v ohodnocení je často natolik výrazný, že mnohé sestry dokonce přiměje k návratu do nemocnice, ze které původně odešly právě kvůli neuspokojivému finančnímu ohodnocení a špatným pracovním podmínkám. Poskytovatelé domácí zdravotní péče se tak v současnosti cítí oproti ostatním segmentům zdravotní péče diskriminováni.
„Prohlubující se personální devastace v oblasti nelékařských zdravotnických pracovníků dopadá na segment domácí péče velmi nepříznivě i z toho důvodu, že úhrada domácí péče z veřejného zdravotního pojištění neumožňuje navyšovat mzdy tak, jak k tomu dochází v lůžkových zdravotnických zařízeních. Přestože došlo k 10 procentnímu navýšení tarifních platů a analogickému navýšení mezd pracovníků ve zdravotnictví a dalšímu plánovanému nárůstu v roce 2017, je celkové rozdělení deklarovaných 13 miliard pro rok 2017 v jednotlivých segmentech nerovnoměrné a vůči segmentu domácí péče diskriminační,“ argumentují poskytovatelé ve svém návrhu k dohodovacímu řízení se zdravotními pojišťovnami.
Neméně náročná profese
Ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík (ČSSD) už při svém nástupu do funkce deklaroval, že bude chtít finančně zvýhodnit zejména ty sestry, které pracují v trojsměnných a nepřetržitých provozech v nemocnicích. Faktem je, že právě práce v nepřetržitém provozu představuje jeden z důležitých faktorů přispívajících k rozhodnutí nemocničních sester k podání výpovědi. Poskytovatelé domácí péče však upozorňují, že práce sestry v „terénu“ má svá specifika, která také významně zvyšují náročnost této profese. „Kromě samotné práce všeobecné sestry musí všeobecná sestra zvládnout i dopravu za pacientem (vykonává práci řidiče) a komunikaci s rodinou, včetně edukace pacienta a jeho rodiny, s cílem dosáhnout co nejvyššího možného stupně sebepéče, která v konečném důsledku šetří prostředky veřejného zdravotního pojištění. Tato náročná činnost vyžaduje vzdělané a zkušené všeobecné sestry, které však velmi často volí práci v nemocnici nebo v jiné profesi, která jim umožní vyšší mzdové ohodnocení,“ upozorňují poskytovatelé. Práce sestry v domácí péči je tedy neméně náročná a navíc klade důraz na zkušenost sestry a její schopnost poradit si i v komplikovanějších situacích, kdy oproti nemocničnímu prostředí není snadno dostupná péče a znalost lékaře. I z tohoto důvodu se zvýšená fluktuace sester a nedostatek zájmu o práci v domácí péči týká téměř výhradně sester v terénu a nikoliv ošetřovatelského managementu – tedy vrchních sester.
Nekonečný boj o úhrady
Poskytovatelé domácí péče dlouhodobě upozorňují na nesporné výhody péče o nemocné v domácím prostředí, ze které těží nejen samotní pacienti ale ve výsledku i systém zdravotní péče. V řadě případů je možné propustit pacienta do domácího ošetřování s podmínkou dostupnosti odborné zdravotní péče, což mnohdy ocení jak pacient, tak i předimenzovaná nemocniční oddělení. „Mnohé studie prokázaly, že klienti, kteří se léčí v domácím prostředí se oproti léčbě v nemocničních zařízeních zotavují daleko rychleji,“ uvádí na svých stránkách Asociace domácí péče s tím, že velké procento klientů tento způsob léčby upřednostňuje, je-li to jen trochu možné. Překážkou pro větší využívání této přijatelnější varianty zdravotní péče je však neustálý boj se zdravotními pojišťovnami o úhrady a podle výstupů z dosavadních jednání se zdravotními pojišťovnami to vypadá, že se situace nezlepší, ba možná právě naopak.
Utrpí dostupnost i kvalita
Pokud zdravotní pojišťovny svou dosavadní politiku vůči úhradám domácí zdravotní péče nezmění a stagnace bude pokračovat, bude to mít podle poskytovatelů negativní dopad jak dostupnost, tak ale i kvalitu poskytované péče. „Pokud bude současná stagnace příjmů do segmentu 925 pokračovat, reálně hrozí snižování kvality poskytované péče a současné omezování přístupu pojištěnců k domácí péči,“ varují v odůvodnění svého návrhu pojišťovnám poskytovatelé domácí péče. Kromě dílčích navýšení úhrad za vykazované výkony související s poskytováním zdravotní péče žádají zástupci segmentu také zrušení některých regulačních mechanismů.
Nevhodná regulace
Způsob regulace úhrad domácí péče podle poskytovatelů nezohledňuje případný nárůst vyžádané ošetřovatelské péče dle skutečných zdravotních potřeb pojištěnců. „Regulační omezení u péče indukované je zcela nevhodné, neboť se jedná o péči vyžádanou, kterou odbornost 925 při volné kapacitě nesmí odmítnout. Většina poskytovatelů si sama nemůže péči indikovat a tedy počet pacientů a rozsah péče ovlivnit. Již nyní je zřejmé, že tlak na poskytovatele způsobený uvedenou limitací vede poskytovatele k preferování ošetřovatelsky méně náročných pojištěnců, u kterých nehrozí překročení referenčního limitu a v důsledku toho omezení úhrady skutečně odvedené práce,“ vysvětlují zástupci segmentu. Domácí zdravotní péče se tak kvůli této regulaci nemusí dostávat paradoxně zejména těm pacientům, kteří ji objektivně nejvíce potřebují. To jsou podle zástupců segmentu především pacienti v terminálním stádiu nemoci, ale i ostatní nevyléčitelní pacienti vyžadující paliativní péči, kteří však dosud nesplňují medicínská kritéria umožňující hovořit o terminálním stádiu choroby. Náročná ošetřovatelská péče je ale indikována i u pacientů v akutním stavu, kteří po jistý čas vyžadují pravidelné a časté ošetřovatelské návštěvy.
