Ahoj, my jsme holky z Burn Fighters. Zabýváme se prevencí popáleninových úrazů, péčí o jizvy a hlavně pomocí všem, které popáleniny zasáhnou – popáleným, rodině i přátelům. Burn Fighters jsme s holkami založily, protože víme, jak je těžké se vrátit do běžného života, nejen po fyzické, ale i psychické stránce. Jak složité je hledat informace a hlavně proto, že jsou popáleninové úrazy tak bolestivé a náročné pro všechny, kterých se to týká. Nechceme, aby si tím museli procházet další. Radíme, pomáháme a informujeme o životě s popáleninami. Sdílíme naše zkušenosti s péčí o jizvy a dělíme se o naše prožitky. Pořádáme preventivní besedy, aby se děti nestaly jedním z nás. www.burnfighters.com. A proč jsme to založily zrovna my? Tady jsou naše příběhy.
Jmenuji se Martina Půtová a jsem spoluzakladatelka platformy Burn Fighters. V 25 letech jsem utrpěla popáleninový úraz kyselinou sírovou. Popáleniny III. stupně jsem měla na obličeji, rukou a nohou. Chemikálie mi popálila i ústa, jícen a žaludek, takže jsem čtrnáct dní bojovala o život. Do té doby jsem měla zcela normální život, byla jsem mladá holka se spoustou plánů do budoucna. Od toho osudného dne jsem najednou jen ležela napojená na přístroje, neschopná postarat se sama o sebe a s nejistou výhlídkou, co bude dál. Přišla jsem o zrak, ucho a absolvovala jsem nespočet bolestivých operací, transplantací kůže a převazů. V nemocnici jsem strávila téměř půl roku a další dva roky se tam vracela na další zákroky a reoperace. Po popáleninovém zranění se můj život smrsknul jen na léčbu, rehabilitace, operace, tlakové masáže a péči o jizvy. Vůbec jsem netušila, co bude dál, jak budu moct žít dál s jizvami a bez zraku. Stala se ze mě zase malá holka, která byla závislá na péči doktorů a následně rodičů. Začátky byly hodně těžké. Život s jizvami je náročný nejen fyzicky, ale i psychicky. Bála jsem se, jak mě přijme okolí s jizvami v obličeji, budu se ještě někomu líbit, a jak přijmout sama sebe? Ale díky mým přátelům a rodině a mojí vůli jen tak se nevzdávat, jsem se však postupně učila zvykat si na nový život, život s jizvami a bez možnosti vidět.
Ahoj, jmenuji se Simona Riedlová a když mi bylo 17, vylezla jsem na vagón a hlavou se dotkla drátů vysokého napětí. Okamžitě jsem upadla do bezvědomí a 12 dní byla v umělém spánku, kde hrozilo, že už se nikdy neprobudím. Probudila, ale tenkrát jsem si myslela, že zemřít by bylo mnohem lepší. Když se totiž dotknete drátů vysokého napětí, vaši kůži to spálí na popel, i se vším, co proudu brání v cestě a to jen v případě, že máte velké štěstí. Po 12 dnech jsem se probudila s popáleninami 3. stupně na hlavě, levém boku, zádech, části ruky a nohy, celkem 48% popálenin. Mrtvá kůže se musela nahradit – nejdříve seříznout, pak najít nepopálenou část, tu ořezat a modlit se, aby se přihojila. Přišla jsem o vlasy a téměř polovinu těla mám pokrytou jizvami. Učila jsem se znovu chodit a péče o jizvy byla nekonečná. Když vám strhávají obvazy bez narkózy téměř obden a ještě vás vozí na další operace, na náladě vám to nepřidá. Je to neskutečná bolest, kterou musíte vydržet, převázat vás musí. V nemocnici je výhodou, že tam zapadáte. Všichni jsou popálení a vaše obvazy, zjizvená holá hlava a jizvy, kam se podíváte, nikoho nepřekvapí.
Ale jednou přijde den, kdy se musíte vrátit do běžného života. U mě to bylo téměř po 8 měsících. Myslela jsem, že se vrátím na místo v životě, kde jsem skončila, ale všichni těch 8 měsíců šli dál. Moji přátelé měli nové přátele a já se ocitla téměř sama s myšlenkami zbytečnosti a nenávisti k sobě samé. Byla jsem jinde než všichni kolem mě. Trvalo dlouho než jsem to otočila v něco dobrého, několik let jsem bojovala sama se sebou.
Pak jsem potkala Martinu a konečně jsem měla někoho, kdo to cítil stejně, kdo měl stejné pocity a rozhodly jsme se pomáhat všem, kteří jsou ve stejné situaci jako my. Proto jsme založily Burn Fighters, aby na to nikdo nebyl sám, popálení, rodiny ani jejich přátelé.
Na co si dávat největší pozor a kde hrozí riziko popáleninového úrazu?
V kuchyni dejte pozor na horký olej při smažení na pánvi, horký čaj nebo kávu, malé děti často strhnou rychlovarnou konvici nebo fritovací hrnec za kabel. Jasně, slyšíte to všude, ale nejvíce popáleninových úrazů jsou popáleniny od horké tekutiny. Hořící olej haste vždy zásadně udušením ohně – pokličkou nebo ho zasypejte moukou. Další podstatnou část tvoří chemikálie na čištění odpadů a různé uklízecí prostředky. Následky, které mohou přijít po polití nebo nedejbože požití, končí těžkými popáleninami a přímém ohrožení na životě. To, že nemáte nechávat zapálenou svíčku bez dozoru také jistě víte, ale materiály, které máte kolem sebe, jsou hořlavé a dokáží vzplát do několika vteřin a rozšířit se na požár, ze kterého není úniku.
I v koupelně je třeba si dávat pozor například na příliš horkou vodu. U pákových baterií může dítě snadno otočit páku nebo do ní omylem strčit a neštěstí je tu. Říkáte si, voda v koupelně nás může popálit? Ano, viděly jsme i popáleniny, kdy lidé koupali děti v příliš horké vodě. Dětská kůže je jemnější a mnohem náchylnější k popáleninám.
Ve zkratce jsme vás seznámily s našimi příběhy a také s běžnými věcmi, za které zaplatíte v lepším případě jizvami. Život máte jen jeden, proto ho opatrujte a dávejte na sebe pozor. Zvláště o prázdninách. Rády vás poznáme i bez jizev, třeba jako naše fanoušky na sociálních sítích.
S láskou Martina a Simča.
