1) Ve vedení města Plzně jste novou tváří, nikoli však v komunální politice jako takové...
Máte pravdu. Jako člen ČSSD jsem byl od roku 1998 až do konce minulého volebního období zastupitelem centrálního městského obvodu Plzeň 3. Výhodu této předchozí politické praxe spatřuji osobně v tom, že nyní, na pozici městského radního, nemusím ztrácet čas získáváním potřebných kontaktů, načítáním problematiky samosprávy, mapováním chodu úřadu apod. Obecně se traduje, že novému zastupiteli trvá zhruba rok než se v úředním systému zorientuje. Tím nechci říci, že jsem ostříleným matadorem a že sám nepotřebuji alespoň oněch zmiňovaných „sto dnů hájení“. Ale zkušenost a vlastní praxe je i v politice - nebo právě v ní - k nezaplacení.
2) Z toho, co říkáte je evidentní, že Vám nechybí zkušenost v práci s a pro veřejnost – jak je to s Vaší praxí konkrétně v sociální oblasti?
Když pominu své členství v sociální komisi největšího plzeňského obvodu, pak musím zmínit především svoji profesi posledních let, kdy jsem byl zaměstnán jako vedoucí oddělení v Domově pro osoby se zdravotním postižením ve Stodě. Musím říci, že ačkoli jsem se i ve svých dřívějších povoláních několikrát setkal s problematikou lidí se zdravotním handicapem, nikdy to nebylo tak intenzivní, jako ve stodském domově. (DOZP Stod – dříve Ústav sociální péče ve Stodě, pozn. redakce). Jsem přesvědčen, že bez této praxe bych nebyl schopen svoji současnou roli úspěšně zvládnout. Vedle nezbytné zkušeností jsem tam získal hlubokou úctu ke všem lidem, kteří pracují v sociálních službách a věnují se pomoci potřebným. Je to neskutečně obětavá, namáhavá, ale bohužel velmi nedoceněná práce, bez které by však naše společnost nemohla existovat… Všichni, do jednoho, pojímají svoji roli nikoli jako způsob, jak si vydělat na život vezdejší, ale jednoznačně jako poslání. A jsem si jist, že o svoji budoucnost po skončení zdejší existence nemusejí mít starost, mají předplaceno…
3) Úřad zastáváte teprve krátce, nicméně – jak z pozice radního hodnotíte úroveň a kvalitu sociálních služeb ve městě?
Aktuálně se seznamuji s jednotlivými zařízeními plzeňského Městského ústavu sociálních služeb a činností Odboru sociálních služeb Magistrátu města Plzně. To, co jsem zatím měl možnost poznat mne jen mile překvapuje. Potvrzuje se mé přesvědčení, že v sociálních službách pracují výjimeční lidé. A netýká se to zdaleka jen těch, kteří jsou v přímém kontaktu s příjemci služeb, tedy těch, kteří pracují v tzv. přímé péči. Ta lidská výjimečnost se vztahuje i na vedoucí pracovníky. Pokud jsem tak již dříve neučinil osobně, pak bych jim za jejich obětavost a vysokou profesionalitu chtěl poděkovat a popřát jim do roku, který začíná, mnoho zdraví a sil.
Ale zpět k vaší otázce: jsem mile překvapen jak šíří nabídky, tak kvalitou služeb poskytovaných v Plzni. A proto pokud spolu s vedoucí Odboru sociálních služeb Mgr. Alenou Hynkovou přemýšlíme o rozšíření některých kapacit, či o doplnění nabídky o nové služby, vždy si počínáme velmi obezřetně. Měnit či vkládat nové prvky do funkčního soukolí je hodinářskou prací – v případě sociálních služeb to platí dvojnásob, protože jde o služby pro osoby, které se nacházejí v obtížné životní situaci.
4) Zmínil jste Odbor sociálních služeb – nejspíš je Vám průvodcem po pestré mapě služeb ve městě….
To souhlasí. Asi jako jediné velké město v ČR má plzeňský magistrát sociální odbor rozdělený na odbor zabývající se přenesenou působností státní správy a na odbor, který se intenzivně věnuje sociálním službám poskytovaným na úrovni samosprávy a komplexně věcem s nimi souvisejícími. Odbor sociálních služeb, pod vedením Mgr. Hynkové, tak disponuje potřebnými daty, informacemi, znalostí lokality a nezbytnými vazbami, o které se se mnou ochotně dělí. Což hodnotím velmi kladně - z pozice nově nastoupivšího radního tak mohu mluvit o ideálním partnerství při mém detailním zasvěcování do problematiky plzeňských sociálních služeb. A jsem tomu rád….
5) Jste a po čtyři roky budete zodpovídat za rezort, který je výhradně o lidech samých – máte nějaké vize?
Vedle snahy udržet současnou kvalitu služeb je mojí představou i rozšíření kapacity tam, kde je to zjevně zapotřebí. Širší nabídku nevyjímaje. Mám-li být po pár týdnech ve funkci konkrétnější, pak vím, že zcela nedostatečná je kapacita zařízení určených pro lidi s Alzheimerovou chorobou nebo trpících roztroušenou sklerózou. Problém je samozřejmě v penězích. Ale snad jsme společně nalezli způsob, jak tyto služby bez velkých nákladů a v době dohledné zajistit. Věřím že v roce 2012 se to podaří - moc bych si to přál….
(Plzeňský rozhled - leden 2011)
